start

 S PPP žiju už více než 10 let. A jsem teď zrovna v situaci, kdy se mi zase vrací. Ahoj, říkejte mi třeba chireen. Je mi víc, než holkám, které si své proana deníčky píšou a to je tak všechno, co vám ke svému věku můžu říct. Už jsem si prošla vším možným. Od hladovění až po úplně nejvíc hlídané jídelníčky, které chvilku fungují a pak se to stejně zase pokazí.

Hodně dělá psychika a psychická pohoda, to si uvědomuji hodně dobře. Když ale někdo jednou přijde do kontaktu s Anou, už se to z hlavy nedá dostat. Nikdy. S Anou jsem se potkala v létě v roce 2011. Měla jsem před nástupem na nástavbu. Měla jsem brigádu, při které jsem měla spoustu volného času a chtěla jsem vypadat dobře, až v září půjdu do školy. A víte co? Bylo super experimentovat, hlídat si kalorie a to, co jím. Studovat články a o výživě atd. Hodně jsem se naučila.

A pak se to zvrhlo. Zjistila jsem, že se mi líbí pocit hladu a skoro jsem nejedla. Bylo to skvělé a naplňovalo mě to. Jenže pak se začali dít věci v osobním životě. Hodně jsem si toho prožila a přišly psychické problémy. Změna školy. Další studování jídla. Přibírání. Hubnutí. Kolotoč. První práce, druhá práce, psychika v háji, potom hezké a hodně aktivní období no a pak přišla korona a všechno posrala. A už 2 roky je tu s námi a všechno dělá jenom horší. Yaaay... hahaha. Ne.

Anu jsem z hlavy doopravdy nikdy nepustila. Nejde to. Není den, kdy bych se na sebe nedívala do zrcadla s chutí to změnit. Nejsem hubená. Naopak jsem vysoká a nadýchaná a to se mi nelíbí. Vím, jak zhubnout a vím, co proto musím udělat. Můj boj s jídlem vlastně začal už dávno. Zkoušela jsem to zdravě. Bez lepku, bez cukru, bez mléčných pokrmů. A vím že to jde. Jenom se na to potřebuji znovu zaměřit.

Tohle je tedy můj nový anonymní start. Vše se zdá být připraveno a hraje v můj prospěch. A tenhle blog by mi měl pomoct v mém boji s jídlem. Já totiž opravdu budu raději mrtvá z podvýživy než tlustá. 

So, wish me luck. 

chireen